Dům

EKOLOGICKÁ rekonstrukce vilky

NAŠE VÝCHOZÍ SITUACE
Jako novomanželé sotva odrostí fakultním škamnám jsme obdrželi rodinné dědictví – příměstskou vilku ze 30. let zralou na kompletní rekonstrukci. Střešní krytina se průběžně loučila, některá okna nešla otevřít, jiná nešla zavřít, na půdu skrz volně ložené tašky zavívalo i 5 cm sněhu, při opravě prasklé trubky vytáhl instalatér ze zdi olověnou, polovina stěn v horním patře plesnivěla, v létě bylo v bytě vedro, v zimě zima, ve sklepě se mokrem odlupovaly omítky. S „vylepšením“ dispozice z 50. let jsme věděli, že se nesžijeme.

Maminka nezřídka pronesla: „Tak ti, holka, nevim, jestli jsem se ti spíš nepomstila“. Mami, neboj, však jste mě dost vyškolili.

Jo a můj muž (programátor) se stěhoval z paneláku, já (grafik) z vesnického hospodářství. O vlastnoruční práci na stavbě nemohlo být řeči – můj křehký elektronický muž raději vydělával, co to dalo, a já jsem se začátkem stavby otěhotněla rovnou dvojmo.

Stávající sítě: voda, kanalizace, elektřina, plyn.

VIZE NAŠEHO NOVÉHO DOMOVA
Dobrali jsme se k následujícímu obrazu: co možná nejvíce přírodních, skutečných, přirozených materiálů, pocitově jako na letním bytě nebo na dovolené, prozáření sluncem, kvalita, jednoduchost, smysluplné řešení prostoru, teplo domova.
Feng-shui? Organická architektura? A taky kdyby nízkonákladovost? Být naivní je někdy důležité… Kromě posledního požadavku se nám to ale docela vyplnilo.

PRŮBĚH REKONSTRUKCE
Chtěli jsme bydlet co nevidět, tak jsme se obrátili na „jistotu“, kterou pro nás po internetové rešerši představoval architekt Oldřich Hozman se svým Studiem ARC. Tehdy měl takové milé webové stránky s ukázkami asi tří projektů, tak jsme si řekli – on to cítí podobně, ale v Čechách se takových staveb asi moc nepostaví, tak ho podpoříme, „dáme mu šanci“. Jak říkám, někdy je třeba být naivní. Až později jsme zjistili, co je tento Der Architekt za zvíře. Nicméně nás vzal na milost a nějak jsme se vyladili.

Upozorňuji, že stavitelé či architekti se zaměřením na přírodní stavitelství (kdy to není dřevěná hranatá novostavba) byli v r. 2010 v Čechách povětšinou ještě v dupačkách. Anebo už dávno na věčnosti. Pracovní parta se u nás sestávala z valné většiny z našich vrstevníků (tj. kolem 30 let) s tím, že se dle slov stavbyvedoucího u nás sešla elita přírodního stavitelství. Pojem „permakultura“ jsem zaslechla poprvé po dokončení stavby a první konference na téma „permakulturní dům“ se konala v r. 2017 v Praze při křtu stejnojmenné útlé brožurky.

Jediná blízká firma, která by naši rekonstrukci technologicky zvládla udělat „na klíč“ se do spolupráce nehrnula kvůli složité střeše. Sestavili jsme tedy porůznu sehnaný tým řemeslníků, z nichž se iniciativní a zkušený Pavel Písek ustanovil stavbyvedoucím. Hrubá stavba pod jeho taktovkou klapala báječně. Po předání žezla se dokončoval interier, což celkem pochopitelně probíhalo poměrně zdlouhavě. Nicméně v tu dobu jsme bydleli jinde a byli zcela vděčni, když nás naše dvě kničící zavinovačky nechali občas trochu vyspat.

ČÍSLA 
Přípravy na stavbu trvaly asi 2 roky (hledání architekta a řemeslníků, projekt, stavební řízení, sehnání balíků slámy do střechy – rok předem).
Rekonstrukci odhadli řemeslníci na 0,5 roku a trvala 1,5 roku.
Cena – raději jsme ji zapomněli. Ale pro představu – kompletně jsme zrekonstruovali horní byt a z půdy nechali udělat vestavbu (obytné podkroví), z tohoto prostoru zbyly jen obvodové zdi (na cihly) a krov, i podlahy se dělaly znovu. Dispozičně je to nyní asi 7 místností, byť místy se skoseným stropem. Hodnota dvou menších bytů, které jsme rekonstrukci domu obětovali…je snad celkem adekvátní. Plus naše úspory a půjčka od rodiny, kterou již máme splacenou. Celková investice do rekonstrukce i se základním vybavením bytu byla dvojí kalkulací odhadnutá na cca 3 miliony a s jistotou nepřesáhla 4 miliony.

Bydlíme! Co dál?

Máme zrekonstruovaný dům, zahradu, dvě děti, splácíme půjčku… A jsme v novém místě „naplavenina“. A sousedi široko daleko nedůvěřivě odpovídají na pozdrav, jelikož se ještě nedávno po ulici proháněla sláma a banda dredatých chlapisek meditovala po zahradě („To nebyla jóga, Alenko, to bylo něco ještě horšího!“).

Co smysluplného můžeme v téhle situaci dělat? Muž to měl celkem jasné – kromě výpomoci s dětmi vydělávat a vydělávat, abychom co nejdřív půjčku splatili. Na mě tedy zbylo – neutrácet a neutrácet. A tak jsme se konečně prokousali k permakultuře. Teda – vědět to dřív!!! Ale nelitujeme. Myslím, že permakultura (ač skvělý koncept) není nic nového pod sluncem a že jsme ji pod kůží měli celou dobu. Jen jsme objevili pojem a měli obrovskou radost z toho, že se této naší (či minimálně mé) bytostně cítěné potřebě „SKUTEČNÉHO ŽIVOTA“ někdo na světě věnuje tak komplexně a systematicky.

ZAHRADA
Pro začátek a pro první dva roky s dětmi přišla na řadu zahrada.
Požadavky: občerstvení a zdravé jídlo pro děti (a nás), nízkoúdržbovost, lehké práce. Podařilo se. Zařadili jsme do jídelníčku i zahradní jedlé plevele. Chutná. Po absolvování permakulturních kruzů a aplikaci poznatků na pozemku (v čase, kterého moc není, s využtím sil, kterých se moc nedostává, a s minimálními náklady) jsme obdrželi certifikaci Ukázkový permakulturní projekt. Jako první v Praze. Podrobněji o zahradě píšu zde.

KOMUNITNÍ ZAHRADA
Dříve či později je každá zahrada malá a hlavně pobyt na ní ještě umocňoval sociální izolaci, do které jsem se jako nejedna matka na mateřské (s dvojčaty) dostala. Dvojčata zde hrají zásadní roli, jelikož to je něco jiného než se starat nejprve o jedno dítě a pak i o druhé. Pomohli mi ale najít optimalizace, čeho jen se dalo, a také mě výrazně aktivovali.
Zkrátka – přišlo na řadu založení komunitní zahrady, což se podařilo po dvou letech snažení. Na podzim 2015 vznikla ve vedlejších Kolovratech – vísce mojí rodné, milované, střediskové – Bohumila zahrada. Umožnilo mi to být při své oblíbené práci s dalšími lidmi obdobného ražení, v místě, které mám ráda. Od té doby žasnu, co všechno krásného vzniká, když se dají lidi tohoto ducha dohromady.
Rovněž naši uhříněveskou zahradu necháváme pro využití či pěstování i přátelům z blízkého okolí – i to je lehká a možná verze komunitní zahrady.

SEMÍNKOVNA
I na malé městské zahradě lze kromě pěstování jídla vypěstovat také semínka těchto rostlin. Příroda je štědrá, a tak je semínek vždy dost a brzy až moc. Pro přebytek osiva jsem založila Semínkovnu v Kolovratském Infocentru s knihovnou. Protože spolupracuji s Gengelem, mohou si zájemci napěstovat jídlo, které jedli jejich předkové, a vrácením nového osiva pomoci k uchování těchto druhů. A já mám naději, že nemusím semenařit všechno sama.

PRALETS – MÍSTNÍ VÝMĚNNÝ SYSTÉM PRO PRAHU
Další možností, co nenáročného a užitečného dělat pro sebe i své okolí třeba i ve městě, je zapojení se do místního systému výměnného obchodu, nebo jej spáchat. Zájemců o spáchání toho pražského se nás sešlo najednou několik, takže jsem s úlevou mohla iniciativu přenechat centrálněji-pražskému jádru. Tyto systémy jsou geniální, funkční, zcela etické a legální. Dokonce od r. 2017 jsou v Čechách i navzájem propojené, takže můžete třeba někomu pomoci s výmalbou bytu, doučováním či odbornou konzultací a za honorář se jet zrekreovat někam na druhou stranu republiky. Bez použití jediné koruny.
Jak funguje PraLETS vám mohu povyprávět, nebo vás zaregistrovat.

KZP – KOMUNITOU PODPOROVANÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
I v tomto ohledu jsem nabyla vlastních zkušeností, jak z pozice odběratele, tak organizátora hromadných objednávek bio zeleniny od farmáře nebo velkoobjemových balení „zrní“. V součastné době se s vděčností vracím do role odběratele v rámci Říčanské KPZ. O dalších KPZ info zde.

EKOLOGICKÁ DOMÁCNOST
Poradcem, jak ekologicky vést domácnost mi byl zejména web Ekologického institutu Veronica. Více o tématu se rozepisuji zde. Ve zkratce: ocet, citron, soda, mýdlo, vonné oleje, kokosový olej, mýdlový sliz, tuhý šampon… Náklady legrační, místy vlastnoruční výroba čisticích prostředků.

MÍSTNÍ SPOLKY A KOMUNITY
Další možností, jak se včlenit do místní komunity a najít vzájemně prospěšné vazby, je stát se členem místního spolku (nejsnadnější), případně jej založit (víc práce, ale zase udáváte směr). Osobně mám pestrou zkušenost s členstvím ve spolcích, z nichž můj nejmilejší i nejbližší je sOOva, vzdělávací spolek, který zaštiťuje naši Bohumila zahradu (původně neformální seskupení zájemců o zahradničení) a provozuje i Lesní klub sOOvička. A druhý první nejmilejší, rozptýlený po celé zemi české a moravské je Permakultura (CS). Jeho druhá půle na území Slovenska odříznutá rozdělením Českoskovenska se jmenuje Permakultura SK, jen pro doplnění informace. Tak staré jsou aktivity prvních průkopníků permakultury u nás.

SOCIOKRACIE
Při tmelení skupin lidí se společným zájmem, ale různými názory (komunitní zahrada, bytové družstvo, firma, neziskovka, rodina…) člověk opět docení skvělou práci, kterou už někdo v tomto směru odvedl. Pro mě je jím Rakesh „Rootsman Rak“ Bhambri se svým učením sociokracie nebo Ulrike Raimann vyučující Dragon Dreaming. Může se skupina lidí samoorganizovat bez vůdce? Může. Může to dělat firma nebo mezinárodní tým lidí v neziskovce? Může. Může to fungovat dobře? Ano. Existuje na to i software? Ano.

Až sem se například dostáváme u témata příjemného ekologického bydlení/žití…

ODKAZY K RekonstrukcI DOMU
z vlastní zkušenosti doporučujeme

A pokud zrovna nerekonstruujete městskou vilku ze 30. let, ale čeká vás spíš svépomocný dům či rovnou „slamák“ – zkrátka tak nějak do pohody a nízkonákladověji, vřele doporučujeme udělat si výlet za Honzou Froňkem.